Barvy a tak...

Opět se to stalo. Opět mě k napsání článku inspirovaly zprávy, respektive dotazy na sociálních sítích. Zdá se, že barvy jsou poslední dobou moje silná stránka, protože se mě lidi ptají, jak to dělám. Jsem moc rád, že je to vidět. Jsem rád že vizuální stránka mých fotek je trochu jiná a že kromě modelky si lidé všímají hlavně barevné tonality.

No není to věc kterou bych nějak vymyslel já. I když je pravda, že barvy dělám hodně podle svého citu. V každém případě vycházím z barevného podání starých kinofilmů, které se dá poměrně dokonale napodobit v digitálním světě. Mnoho fotografů se snaží o reálné zachycení barev, řeší dokonalé vyvážení bílé, profily fotoaparátu a podobně. Výsledná fotka pak přesně kopíruje realitu. Osobně to nechápu a takové fotky se mi nelíbí. Fotografování je kreativní záležitost a barva je skvělá možnost jak něco vyjádřit, nebo dodat fotce něco navíc. V dobách kinofilmu nebylo vůbec možné něco zachytit reálně, každý film byl trochu jiný, chemie také nebyla vždy stejná...no zkrátka pokud někdo potřeboval reálné barvy, měl to hodně složité. Myslím si ale, že většina fotografů ráda využívala barevných odlišností filmů, charakteristického zrna a kontrastu právě pro kreativní účely.

A protože mě se lépe dívá na pěknou analogovou fotku než na sterilní, plochou digitální, záměrně svoje fotky posouvám o několik desítek let do minulosti, tedy alespoň po vizuální stránce. Možná právě proto vám připadají tak zajímavé a chcete vědět co za tím stojí a nebo vám naopak přijdou strašně nekvalitní, zašumělé s nepřesnými barvami a v tom případě tento článek nejspíš ani nečtete :-) Ano i takový názor se občas objeví, ale zatím naštěstí převládají ty pozitivní a zvídavé dotazy. Přitom je to tak jednoduché:-)

Nebudu dělat přesný návod, každá fotka stejně potřebuje trochu jinou úpravu a je potřeba si tak nějak najít svůj vlastní styl. I když si to možná někdo myslí, tohle není to stejné jako "přestřelit" fotku filtrem v Instagramu. Skvělá možnost jak se odrazit jsou presety pro Adobe Lightroom od VSCO. Jedná se o simulace všech neoblíbenějších kinofilmů. Preset je něco, co vám nastaví nejdůležitější parametry obrazu, které charakterizují konkrétní simulaci filmu. Dále je to už jen na vás, jak si barvy a vůbec celou náladu snímku vyladíte. Obvykle je potřeba doladit barevnou teplotu, křivky, světla, stíny atd. Je to velice individuální, každému snímku sluší něco jiného. Původně jsem opravdu chtěl sepsat něco jako návod krok za krokem, ale to co bude fungovat na mojí fotce, nebude nejspíš fungovat na té vaší. Podstatná je tedy jedna jediná věc, kterou musíte udělat. Zbavte fotky digitální sterility a dokonalé kvality a vraťte jim trochu těch starých chyb, to je celé kouzlo.

Pokud vás tato problematika zajímá, ale vůbec nevíte kde začít, napište mi a domluvte si krátkou konzultaci, nebo třeba kurz.

Sunset Street Fashion Storymodel: Šárka Pokludová muah: Helena Burešová
Elizabeth

Jak jsem se změnil.

Tento týden mi přišla na Instagramu zpráva od nějakého člověka a zněla asi takto: "Sleduju tě už nějakou dobu, neupravuješ poslední dobou fotky jinak, trochu víc do kinofilmu?" Nevím jestli to napsal přesně takhle, ale určitě něco v tom smyslu. A já jsem si v tu chvíli řekl, hmm, takže lidi si toho opravdu všímají. Byl jsem tak nějak smířený s tím že lidi moc neřeší styl fotky, hlavně když je tam hezká holka. Tohle mě potěšilo, že si někdo všiml toho že ta fotka má nějakou úpravu a styl a že je to něco jiného než u mě viděl dříve. Další dobrou zprávu jsem dostal, když jsem fotil s Evgenií. Byla nadšená z mých posledních fotek. Vysvětloval jsem jí, že jsou dobré možná právě proto, že jsem fotky přestal retušovat a snažím se k nim přistupovat víc přirozeně. Většina holek vždy spoléhá na retuš a většinou si o ni říkají: "zvětši mi, zmenši mi" no znáte to. Zkrátka mě překvapilo a potěšilo, že má někdo zájem o přirozenou fotku.

Magdalena

Je to tedy tak, fotky jsem začal upravovat jinak a začal jsem je i jinak fotit. Snažím se vyhnout strnulým pózám a hlavně stylu "tady se postav, zatvař se nějak, já brutálně rozostřím pozadí a lidi z toho padnou na zadek". I když tak jsem snad ani nikdy nefotil. V každém případě, nyní chci fotkám vdechnout život, ukázat prostředí a čas. A ještě ta retuš. Ne nepřestal jsem používat Photoshop. Studiové snímky retušuji dál, ale s citem, je to trochu jiný svět a ta retuš mi tam nevadí. Takový ateliér sám o sobě není přirozené prostředí, takže si můžeme dovolit sem tam něco vylepšit někde. Retuš exteriérových portrétů jsem téměř přestal dělat. Jeden člověk někde v diskuzi na netu napsal větu, která to naprosto přesně vystihuje: "Když je to dočasný, tak to vyretušuju a když je to trvalý, tak to nechám být". To znamená zjednodušeně, že pupínky jdou pryč a vrásky kolem očí zůstávají.

Cinder Terpro Momag.cz

A proč vlastně změna? Všude se dočtete, že jako fotograf se musíte odlišit. V dobách minulých se odlišil ten, který dokázal ovládat Photoshop. Mám pocit, že dnes už má šanci jen ten, kdo umí udělat skvělou přirozenou fotku. Digitálních fotografů jsou mraky a víceméně každý kdo fotí lidi koketuje s Photoshopem a retuší. Pokud to neumí, touží po tom, aby to uměl. Podívejte se jen na fotografy z Prahy, kteří fotí dívky. Nechci se nikoho dotknout, nijak jejich práci nehodnotím, jen chci říct, že jejich díla jsou založena na retuši a to už v dnešní době není nic výjimečného. Hezká holka, vyhladit pleť, vymazat vrásky, zesvětlit duhovky aby to mělo jiskru a wow efekt je na světě..jo i já tak přemýšlel když jsem začínal s focením holek. A pak se začnete o focení zajímat víc a víc, poslechnete si nějakou přednášku a zjistíte proč se vám jako fotografovi vaše tvorba nelíbí. Jasně vyretušovaný krásky jsou skvělý sběrač lajků na facebooku, funguje to skvěle, ale třeba výstavu v galerii z toho asi neuděláte, neboť, je to kýč. A já chci dělat asi víc umění, než kýč.

Magdalena

Tak to byla taková moje úvaha nad vlastní tvorbou. Nechci tím říct, že mě teď něco osvítilo a že se ze mě stal světoborný fotograf, který všem vypálí rybník a sebere zakázky. To urči ne. Chtěl jsem říct, že jsem poslední dobou se svýma fotkama spokojený víc než dřív a proč.

Evgeniia

Budu rád, když mi napíšete, jestli vám to dává smysl a jaké fotky máte radši...

Jak (ne)naštvat modelku?

Možná by se to mohlo jmenovat "Jak se nenechat naštvat modelkou", to budete moct posoudit na konci článku. Tohle je jeden takový čerstvý příběh ze života, který je trochu smutný a přitom velice vtipný zároveň. Možná je to pro některé fotografy důvod, proč kašlou na TFP a raději fotí krajinky. Někdy je totiž s lidmi těžká řeč.

Pojďme rovnou k věci. Před nějakou dobou se mi opět ozvala slečna, která se se mnou už několikrát během uplynulého roku snažila domluvit na TFP focení. To je ten systém dohody mezi modelkou a fotografem, při které nikdo nikomu neplatí honorář a odměnou pro obě strany jsou fotky. V případě, že by se žádná fotka třeba nepovedla, nic se neděje, život jde dál. Nikoho to kromě času nic nestojí. Samozřejmě pokažené fotky může mít na svědomí, jak fotograf tak i modelka. Aby se minimalizovalo riziko zbytečně promarněného času, většinou si obě strany představí svoje portfolio, aby věděly do čeho jdou. Pokud třeba jedna strana portfolio nemá, je to trochu risk. Ale je to zadarmo a mně osobně promarněný čas zase tolik nebolí. Slečna o které tady píšu portfolio nemá (kromě asi 3 fotek, které jsem viděl na Facebooku).

I přes to se zdála být velice milá a ochotná, dokonce mi předem nafotila oblečení které by chtěla mít a dostavila se na minutu přesně. To se nevidí často taková dochvilnost. Samotné focení bylo trochu rozpačité a trochu složitější než jindy, ale nechtěl jsem ji stresovat a kritizovat ji. Tušil jsem ale, že výsledek nebude dokonalý. Věřil jsem, že se přesto minimálně jedna hezká fotka povede.

Když jsem později třídil fotky v počítači, nenašel jsem ani jednu, která by mě zaujala a kterou bych chtěl mít ve svém portfoliu. Prostě se to fakt nepovedlo. Když někdo není modelka, tak prostě není a většinou nepomůže ani Photoshop. Jsou lidé fotogeničtí a nefotogeničtí. Tak to prostě je a nemá cenu rozmazávat, kde přesně co bylo špatně. Kdo fotí, ví, o čem mluvím. Vybral jsem tedy jednu nejlepší fotku a tu jsem vyretušoval, aby modelka alespoň něco dostala. Snímek to byl v rámci možností celkem dobrý, ale určitě bych si ho do portfolia nedal.

Zmíněnou fotku jsem modelce poslal, měla k ní nějaké drobné výhrady, které jsem operativně doladil k její spokojenosti. Tedy kromě retuše pramenu divně ulomených, nebo ustřižených vlasů na čele. No nějaké věci se opravdu retušovat moc nedají. Tohle bych odhadoval na několikahodinovou práci a dokreslování jednoho vlasu po druhém a to se mi u fotky, která by rozhodně neputovala do mého portfolia nechtělo a hlavně si myslím, že by to ani nevypadalo přirozeně. Vyretušoval jsem tedy co šlo a dle toho, že si slečna nahrála fotku okamžitě na facebook a to hned jako úvodní soudím, že se jí líbila. Kdo by taky ukazoval fotku, která se mu nelíbí co?

Já jsem slečně modelce oznámil, že do mého portfolia fotka nepůjde a jako důkaz toho že se nepovedla žádná lepší fotka, jsem jí poslal několik náhledů dalších fotek (tohle obvykle nedělám). K mému překvapení se jí tyhle fotky líbily. Slíbil jsem jí, že jí fotky upravím (upravím, ne vyretušuju, to je rozdíl několika hodin práce) a pošlu aby tedy měla alespoň něco. Protože se mi fotky absolutně nelíbily, požádal jsem ji, aby mě neoznačovala jako autora a to ji nejspíš pořádně naštvalo a její ego utrpělo otřes :-)

Celou situaci asi nejlépe vysvětlí úryvky z komunikace, která následovala. Připomínám, že se jednalo o TFP focení, slečna mi neplatila ani korunu :-)

Co k tomu dodat? Asi nic. Chápu její zklamání, že nemá dobrou fotku do portfolia (já z toho také nic nemám), ale kromě jedné hodiny času ji to nic nestálo. Možná jen její ego neuneslo nevyřčený fakt, že není dobrá modelka. Co si o tom myslíte?

Proč mám tak rád iPad?

​V jednom ze starších článků jsem psal o tom, jak využít iPad při práci fotografa. Napadlo mě napsat pár řádků o tom, v čem mi ještě iPad, respektive iOS pomáhá a jaké aplikace používám nejen k úpravě fotek.

​Ipad je výborný komunikační nástroj. Maily a všemožné messengery jsou samozřejmostí. Já osobně používám hlavně Facebook Messenger (skvělá je skupinová konverzace, když je potřeba domluva více lidí) a Spark, který je nejspíš nejlepší mailový klient. A samozřejmě iMessage.

Co na fotky? Používám vestavěnou appku fotky. Ono to bez ní vlastně ani pořádně nejde. Téměř vše je na ní navázáno. Když potřebuju něco hodně rychle upravit a poslat na net, použiju VSCO, nebo Snapseed. Když si s tím chci dát víc práce, sahnu po Lightroom Mobile. Nemůžu zapomenout na Instagram, i když mě dost štve, že není nativní verze pro iPad.

​Pokud hledám inspiraci, je pro mě iPad a Pinterest (někdy i Instagram a 500px) hodně silný nástroj. Prostě si pomocí hashtagů definujete co vás zajímá a už se na vás hrnou tisíce fotek autorů z celého světa. Pozor ale, hranice mezi inspirací a kopírováním je dost tenká :)

Propagace! Člověk prostě o sobě musí dát vědět, nikdo nechce tvořit do šuplíku ať už tvoří cokoliv. Takže Facebook, Twitter, Instagram jsou mé hlavní kanály, které pohodlně spravuju všechny najednou pomocí Hootsuite. Neobejdu se ani bez aplikace Squaready, to je takový jednoduchý nástroj pro "cropfree" úpravy fotek pro Instagram. Skvělá je také appka Enhance (od Hootsuite) , opět na ořezy-neořezy, vylepšení a hlavně se v ní dá přidat k fotce vodoznak.

Samostudium. Jsem v zásadě samouk. Nechodím na žádné kurzy, všechno se učím sám a všechno co umím sem se naučil sám. Občas to někomu připadá nemožné, ale všechno se dá naučit, když vás daná věc opravdu zajímá. Stačí jen hledat informace a to je díky internetu hračka. Kde tedy čerpám informace? Asi v poslední době hlavně na YouTube. Tam prostě najdete všechno. Pokud máte trpělivost, umíte trochu anglicky a hlavně když chcete, naučíte se z youtube třeba profesionálně retušovat fotky. Je prava, že jedno video to do vás nenasype, chce to tu trpělivost. Další nevyčerpatelnou studnicí informací je google. Když něco nevím zeptám se ho a on mi informaci najde. I tohle většinou dělám na iPadu když ležím v posteli. Čtu, zjišťuju, zkoumám, učím se věci, které mě zajímají.

Nehraju hry. Nebaví mě to a je to ztráta času, takže hru vám asi nedoporučím. Ale můžete místo hraní zkusit napsat článek, je to celkem zábava :) mimochodem zrovna jsem jeden napsal, na iPadu...