Jak (ne)naštvat modelku?

Možná by se to mohlo jmenovat "Jak se nenechat naštvat modelkou", to budete moct posoudit na konci článku. Tohle je jeden takový čerstvý příběh ze života, který je trochu smutný a přitom velice vtipný zároveň. Možná je to pro některé fotografy důvod, proč kašlou na TFP a raději fotí krajinky. Někdy je totiž s lidmi těžká řeč.

Pojďme rovnou k věci. Před nějakou dobou se mi opět ozvala slečna, která se se mnou už několikrát během uplynulého roku snažila domluvit na TFP focení. To je ten systém dohody mezi modelkou a fotografem, při které nikdo nikomu neplatí honorář a odměnou pro obě strany jsou fotky. V případě, že by se žádná fotka třeba nepovedla, nic se neděje, život jde dál. Nikoho to kromě času nic nestojí. Samozřejmě pokažené fotky může mít na svědomí, jak fotograf tak i modelka. Aby se minimalizovalo riziko zbytečně promarněného času, většinou si obě strany představí svoje portfolio, aby věděly do čeho jdou. Pokud třeba jedna strana portfolio nemá, je to trochu risk. Ale je to zadarmo a mně osobně promarněný čas zase tolik nebolí. Slečna o které tady píšu portfolio nemá (kromě asi 3 fotek, které jsem viděl na Facebooku).

I přes to se zdála být velice milá a ochotná, dokonce mi předem nafotila oblečení které by chtěla mít a dostavila se na minutu přesně. To se nevidí často taková dochvilnost. Samotné focení bylo trochu rozpačité a trochu složitější než jindy, ale nechtěl jsem ji stresovat a kritizovat ji. Tušil jsem ale, že výsledek nebude dokonalý. Věřil jsem, že se přesto minimálně jedna hezká fotka povede.

Když jsem později třídil fotky v počítači, nenašel jsem ani jednu, která by mě zaujala a kterou bych chtěl mít ve svém portfoliu. Prostě se to fakt nepovedlo. Když někdo není modelka, tak prostě není a většinou nepomůže ani Photoshop. Jsou lidé fotogeničtí a nefotogeničtí. Tak to prostě je a nemá cenu rozmazávat, kde přesně co bylo špatně. Kdo fotí, ví, o čem mluvím. Vybral jsem tedy jednu nejlepší fotku a tu jsem vyretušoval, aby modelka alespoň něco dostala. Snímek to byl v rámci možností celkem dobrý, ale určitě bych si ho do portfolia nedal.

Zmíněnou fotku jsem modelce poslal, měla k ní nějaké drobné výhrady, které jsem operativně doladil k její spokojenosti. Tedy kromě retuše pramenu divně ulomených, nebo ustřižených vlasů na čele. No nějaké věci se opravdu retušovat moc nedají. Tohle bych odhadoval na několikahodinovou práci a dokreslování jednoho vlasu po druhém a to se mi u fotky, která by rozhodně neputovala do mého portfolia nechtělo a hlavně si myslím, že by to ani nevypadalo přirozeně. Vyretušoval jsem tedy co šlo a dle toho, že si slečna nahrála fotku okamžitě na facebook a to hned jako úvodní soudím, že se jí líbila. Kdo by taky ukazoval fotku, která se mu nelíbí co?

Já jsem slečně modelce oznámil, že do mého portfolia fotka nepůjde a jako důkaz toho že se nepovedla žádná lepší fotka, jsem jí poslal několik náhledů dalších fotek (tohle obvykle nedělám). K mému překvapení se jí tyhle fotky líbily. Slíbil jsem jí, že jí fotky upravím (upravím, ne vyretušuju, to je rozdíl několika hodin práce) a pošlu aby tedy měla alespoň něco. Protože se mi fotky absolutně nelíbily, požádal jsem ji, aby mě neoznačovala jako autora a to ji nejspíš pořádně naštvalo a její ego utrpělo otřes :-)

Celou situaci asi nejlépe vysvětlí úryvky z komunikace, která následovala. Připomínám, že se jednalo o TFP focení, slečna mi neplatila ani korunu :-)

Co k tomu dodat? Asi nic. Chápu její zklamání, že nemá dobrou fotku do portfolia (já z toho také nic nemám), ale kromě jedné hodiny času ji to nic nestálo. Možná jen její ego neuneslo nevyřčený fakt, že není dobrá modelka. Co si o tom myslíte?

Proč mám tak rád iPad?

​V jednom ze starších článků jsem psal o tom, jak využít iPad při práci fotografa. Napadlo mě napsat pár řádků o tom, v čem mi ještě iPad, respektive iOS pomáhá a jaké aplikace používám nejen k úpravě fotek.

​Ipad je výborný komunikační nástroj. Maily a všemožné messengery jsou samozřejmostí. Já osobně používám hlavně Facebook Messenger (skvělá je skupinová konverzace, když je potřeba domluva více lidí) a Spark, který je nejspíš nejlepší mailový klient. A samozřejmě iMessage.

Co na fotky? Používám vestavěnou appku fotky. Ono to bez ní vlastně ani pořádně nejde. Téměř vše je na ní navázáno. Když potřebuju něco hodně rychle upravit a poslat na net, použiju VSCO, nebo Snapseed. Když si s tím chci dát víc práce, sahnu po Lightroom Mobile. Nemůžu zapomenout na Instagram, i když mě dost štve, že není nativní verze pro iPad.

​Pokud hledám inspiraci, je pro mě iPad a Pinterest (někdy i Instagram a 500px) hodně silný nástroj. Prostě si pomocí hashtagů definujete co vás zajímá a už se na vás hrnou tisíce fotek autorů z celého světa. Pozor ale, hranice mezi inspirací a kopírováním je dost tenká :)

Propagace! Člověk prostě o sobě musí dát vědět, nikdo nechce tvořit do šuplíku ať už tvoří cokoliv. Takže Facebook, Twitter, Instagram jsou mé hlavní kanály, které pohodlně spravuju všechny najednou pomocí Hootsuite. Neobejdu se ani bez aplikace Squaready, to je takový jednoduchý nástroj pro "cropfree" úpravy fotek pro Instagram. Skvělá je také appka Enhance (od Hootsuite) , opět na ořezy-neořezy, vylepšení a hlavně se v ní dá přidat k fotce vodoznak.

Samostudium. Jsem v zásadě samouk. Nechodím na žádné kurzy, všechno se učím sám a všechno co umím sem se naučil sám. Občas to někomu připadá nemožné, ale všechno se dá naučit, když vás daná věc opravdu zajímá. Stačí jen hledat informace a to je díky internetu hračka. Kde tedy čerpám informace? Asi v poslední době hlavně na YouTube. Tam prostě najdete všechno. Pokud máte trpělivost, umíte trochu anglicky a hlavně když chcete, naučíte se z youtube třeba profesionálně retušovat fotky. Je prava, že jedno video to do vás nenasype, chce to tu trpělivost. Další nevyčerpatelnou studnicí informací je google. Když něco nevím zeptám se ho a on mi informaci najde. I tohle většinou dělám na iPadu když ležím v posteli. Čtu, zjišťuju, zkoumám, učím se věci, které mě zajímají.

Nehraju hry. Nebaví mě to a je to ztráta času, takže hru vám asi nedoporučím. Ale můžete místo hraní zkusit napsat článek, je to celkem zábava :) mimochodem zrovna jsem jeden napsal, na iPadu...

Tak to jsem já...

Napsat článek o sobě samém není nic lehkého. Nevím kde začít ani jakým stylem psát. Bude to vůbec někoho zajímat, když nejsem fotograf, který fotí celebrity a neplní stránky bulvárních časopisů? Možná se někdo najde, tak to prostě napíšu.

Jak to začalo?

Docela dobře. Roku 1984 se v Českých Budějovicích narodil hnědooký chlapec kterému rodiče dali jméno Lukáš, to jsem já :) Po otci, zapáleném amatérském fotografovi, vybaveném temnou komorou a několika fotoaparáty, jsem nejspíš podědil nějaké vlastnosti, díky kterým mě fotografování začalo zajímat. Ve třinácti letech jsem dostal svoji první zrcadlovku, kinofilmovou Prakticu made in DDR a začal se učit, co je clona, čas a citlivost filmu. Potom následoval první digitál, druhý digitál a učení Photoshopu a digitální grafiky. Vše jako samouk z knížek a internetu. Nikdy jsem nebyl na žádném fotografickém kurzu...Ale protože jsem hodně kreativní člověk a hodně nerozhodný, ta cesta k opravdovému focení byla docela dlouhá.

Vždy jsem miloval hudbu,

ale nikdy mi nestačilo ji jen poslouchat. Chtěl jsem dělat svou. A tak jsem začal. Fotografie byla přeřazena na druhou kolej. Když to shrnu, hudbě jsem se věnoval asi 10 let a během té doby jsem občas něco vyfotil. Pokud by někoho moje hudba zajímala, doporučuji navštívit stránku mého projektu http://www.dyron-music.com

Zpět k fotografování.

Návrat k focení přišel před dvěma lety. Nový fotoaparát, nové styly a hlavně jiné město. Ano Praha mě inspirovala k tomu, abych zase začal fotit. Vždy jsem chtěl fotografovat hlavně lidi a Praha je plná lidí, někdy doslova přeplněná. Takže jsem sestavil svoje tehdy skromné portfolio z fotografií, které jsem měl a čekal, jestli někoho zaujme... Zaujalo a mohlo se tedy zlepšovat a rozšiřovat o další modely a žánry. Stále se učím a snažím se svou tvorbu posouvat dál a dělat lepší fotky. Můj styl je někde na pomezí komerční a umělecké fotografie, obojí mám rád a myslím že se to v mých snímcích odráží.

Doufám, že jsem teď u břehů fotografie zakotvil na delší dobu a že svou loď budu stále vylepšovat a že mě nečekají velké vlny, nebo bouře. Snad se nepotopím, držte mi palce.

A na závěr mě napadá jedno moudro, které je teď hodně populární na facebooku: "Tak to byl můj příběh a jaký je ten váš?" :D No klidně mi to můžete napsat do diskuze pod článkem ;)