Jak jsem se změnil.

Tento týden mi přišla na Instagramu zpráva od nějakého člověka a zněla asi takto: "Sleduju tě už nějakou dobu, neupravuješ poslední dobou fotky jinak, trochu víc do kinofilmu?" Nevím jestli to napsal přesně takhle, ale určitě něco v tom smyslu. A já jsem si v tu chvíli řekl, hmm, takže lidi si toho opravdu všímají. Byl jsem tak nějak smířený s tím že lidi moc neřeší styl fotky, hlavně když je tam hezká holka. Tohle mě potěšilo, že si někdo všiml toho že ta fotka má nějakou úpravu a styl a že je to něco jiného než u mě viděl dříve. Další dobrou zprávu jsem dostal, když jsem fotil s Evgenií. Byla nadšená z mých posledních fotek. Vysvětloval jsem jí, že jsou dobré možná právě proto, že jsem fotky přestal retušovat a snažím se k nim přistupovat víc přirozeně. Většina holek vždy spoléhá na retuš a většinou si o ni říkají: "zvětši mi, zmenši mi" no znáte to. Zkrátka mě překvapilo a potěšilo, že má někdo zájem o přirozenou fotku.

Magdalena

Je to tedy tak, fotky jsem začal upravovat jinak a začal jsem je i jinak fotit. Snažím se vyhnout strnulým pózám a hlavně stylu "tady se postav, zatvař se nějak, já brutálně rozostřím pozadí a lidi z toho padnou na zadek". I když tak jsem snad ani nikdy nefotil. V každém případě, nyní chci fotkám vdechnout život, ukázat prostředí a čas. A ještě ta retuš. Ne nepřestal jsem používat Photoshop. Studiové snímky retušuji dál, ale s citem, je to trochu jiný svět a ta retuš mi tam nevadí. Takový ateliér sám o sobě není přirozené prostředí, takže si můžeme dovolit sem tam něco vylepšit někde. Retuš exteriérových portrétů jsem téměř přestal dělat. Jeden člověk někde v diskuzi na netu napsal větu, která to naprosto přesně vystihuje: "Když je to dočasný, tak to vyretušuju a když je to trvalý, tak to nechám být". To znamená zjednodušeně, že pupínky jdou pryč a vrásky kolem očí zůstávají.

Cinder Terpro Momag.cz

A proč vlastně změna? Všude se dočtete, že jako fotograf se musíte odlišit. V dobách minulých se odlišil ten, který dokázal ovládat Photoshop. Mám pocit, že dnes už má šanci jen ten, kdo umí udělat skvělou přirozenou fotku. Digitálních fotografů jsou mraky a víceméně každý kdo fotí lidi koketuje s Photoshopem a retuší. Pokud to neumí, touží po tom, aby to uměl. Podívejte se jen na fotografy z Prahy, kteří fotí dívky. Nechci se nikoho dotknout, nijak jejich práci nehodnotím, jen chci říct, že jejich díla jsou založena na retuši a to už v dnešní době není nic výjimečného. Hezká holka, vyhladit pleť, vymazat vrásky, zesvětlit duhovky aby to mělo jiskru a wow efekt je na světě..jo i já tak přemýšlel když jsem začínal s focením holek. A pak se začnete o focení zajímat víc a víc, poslechnete si nějakou přednášku a zjistíte proč se vám jako fotografovi vaše tvorba nelíbí. Jasně vyretušovaný krásky jsou skvělý sběrač lajků na facebooku, funguje to skvěle, ale třeba výstavu v galerii z toho asi neuděláte, neboť, je to kýč. A já chci dělat asi víc umění, než kýč.

Magdalena

Tak to byla taková moje úvaha nad vlastní tvorbou. Nechci tím říct, že mě teď něco osvítilo a že se ze mě stal světoborný fotograf, který všem vypálí rybník a sebere zakázky. To urči ne. Chtěl jsem říct, že jsem poslední dobou se svýma fotkama spokojený víc než dřív a proč.

Evgeniia

Budu rád, když mi napíšete, jestli vám to dává smysl a jaké fotky máte radši...

Jak (ne)naštvat modelku?

Možná by se to mohlo jmenovat "Jak se nenechat naštvat modelkou", to budete moct posoudit na konci článku. Tohle je jeden takový čerstvý příběh ze života, který je trochu smutný a přitom velice vtipný zároveň. Možná je to pro některé fotografy důvod, proč kašlou na TFP a raději fotí krajinky. Někdy je totiž s lidmi těžká řeč.

Pojďme rovnou k věci. Před nějakou dobou se mi opět ozvala slečna, která se se mnou už několikrát během uplynulého roku snažila domluvit na TFP focení. To je ten systém dohody mezi modelkou a fotografem, při které nikdo nikomu neplatí honorář a odměnou pro obě strany jsou fotky. V případě, že by se žádná fotka třeba nepovedla, nic se neděje, život jde dál. Nikoho to kromě času nic nestojí. Samozřejmě pokažené fotky může mít na svědomí, jak fotograf tak i modelka. Aby se minimalizovalo riziko zbytečně promarněného času, většinou si obě strany představí svoje portfolio, aby věděly do čeho jdou. Pokud třeba jedna strana portfolio nemá, je to trochu risk. Ale je to zadarmo a mně osobně promarněný čas zase tolik nebolí. Slečna o které tady píšu portfolio nemá (kromě asi 3 fotek, které jsem viděl na Facebooku).

I přes to se zdála být velice milá a ochotná, dokonce mi předem nafotila oblečení které by chtěla mít a dostavila se na minutu přesně. To se nevidí často taková dochvilnost. Samotné focení bylo trochu rozpačité a trochu složitější než jindy, ale nechtěl jsem ji stresovat a kritizovat ji. Tušil jsem ale, že výsledek nebude dokonalý. Věřil jsem, že se přesto minimálně jedna hezká fotka povede.

Když jsem později třídil fotky v počítači, nenašel jsem ani jednu, která by mě zaujala a kterou bych chtěl mít ve svém portfoliu. Prostě se to fakt nepovedlo. Když někdo není modelka, tak prostě není a většinou nepomůže ani Photoshop. Jsou lidé fotogeničtí a nefotogeničtí. Tak to prostě je a nemá cenu rozmazávat, kde přesně co bylo špatně. Kdo fotí, ví, o čem mluvím. Vybral jsem tedy jednu nejlepší fotku a tu jsem vyretušoval, aby modelka alespoň něco dostala. Snímek to byl v rámci možností celkem dobrý, ale určitě bych si ho do portfolia nedal.

Zmíněnou fotku jsem modelce poslal, měla k ní nějaké drobné výhrady, které jsem operativně doladil k její spokojenosti. Tedy kromě retuše pramenu divně ulomených, nebo ustřižených vlasů na čele. No nějaké věci se opravdu retušovat moc nedají. Tohle bych odhadoval na několikahodinovou práci a dokreslování jednoho vlasu po druhém a to se mi u fotky, která by rozhodně neputovala do mého portfolia nechtělo a hlavně si myslím, že by to ani nevypadalo přirozeně. Vyretušoval jsem tedy co šlo a dle toho, že si slečna nahrála fotku okamžitě na facebook a to hned jako úvodní soudím, že se jí líbila. Kdo by taky ukazoval fotku, která se mu nelíbí co?

Já jsem slečně modelce oznámil, že do mého portfolia fotka nepůjde a jako důkaz toho že se nepovedla žádná lepší fotka, jsem jí poslal několik náhledů dalších fotek (tohle obvykle nedělám). K mému překvapení se jí tyhle fotky líbily. Slíbil jsem jí, že jí fotky upravím (upravím, ne vyretušuju, to je rozdíl několika hodin práce) a pošlu aby tedy měla alespoň něco. Protože se mi fotky absolutně nelíbily, požádal jsem ji, aby mě neoznačovala jako autora a to ji nejspíš pořádně naštvalo a její ego utrpělo otřes :-)

Celou situaci asi nejlépe vysvětlí úryvky z komunikace, která následovala. Připomínám, že se jednalo o TFP focení, slečna mi neplatila ani korunu :-)

Co k tomu dodat? Asi nic. Chápu její zklamání, že nemá dobrou fotku do portfolia (já z toho také nic nemám), ale kromě jedné hodiny času ji to nic nestálo. Možná jen její ego neuneslo nevyřčený fakt, že není dobrá modelka. Co si o tom myslíte?

Tak to jsem já...

Napsat článek o sobě samém není nic lehkého. Nevím kde začít ani jakým stylem psát. Bude to vůbec někoho zajímat, když nejsem fotograf, který fotí celebrity a neplní stránky bulvárních časopisů? Možná se někdo najde, tak to prostě napíšu.

Foto: Michaela Kupcová

Jak to začalo?

Docela dobře. Roku 1984 se v Českých Budějovicích narodil hnědooký chlapec kterému rodiče dali jméno Lukáš, to jsem já :) Po otci, zapáleném amatérském fotografovi, vybaveném temnou komorou a několika fotoaparáty, jsem nejspíš podědil nějaké vlastnosti, díky kterým mě fotografování začalo zajímat. Ve třinácti letech jsem dostal svoji první zrcadlovku, kinofilmovou Prakticu made in DDR a začal se učit, co je clona, čas a citlivost filmu. Potom následoval první digitál, druhý digitál a učení Photoshopu a digitální grafiky. Vše jako samouk z knížek a internetu. Nikdy jsem nebyl na žádném fotografickém kurzu...Ale protože jsem hodně kreativní člověk a hodně nerozhodný, ta cesta k opravdovému focení byla docela dlouhá.

Vždy jsem miloval hudbu,

ale nikdy mi nestačilo ji jen poslouchat. Chtěl jsem dělat svou. A tak jsem začal. Fotografie byla přeřazena na druhou kolej. Když to shrnu, hudbě jsem se věnoval asi 10 let a během té doby jsem občas něco vyfotil. Pokud by někoho moje hudba zajímala, doporučuji navštívit stránku mého projektu http://www.dyron-music.com

Zpět k fotografování.

Návrat k focení přišel před dvěma lety. Nový fotoaparát, nové styly a hlavně jiné město. Ano Praha mě inspirovala k tomu, abych zase začal fotit. Vždy jsem chtěl fotografovat hlavně lidi a Praha je plná lidí, někdy doslova přeplněná. Takže jsem sestavil svoje tehdy skromné portfolio z fotografií, které jsem měl a čekal, jestli někoho zaujme... Zaujalo a mohlo se tedy zlepšovat a rozšiřovat o další modely a žánry. Stále se učím a snažím se svou tvorbu posouvat dál a dělat lepší fotky. Můj styl je někde na pomezí komerční a umělecké fotografie, obojí mám rád a myslím že se to v mých snímcích odráží.

foto: Michaela Kupcová

Doufám, že jsem teď u břehů fotografie zakotvil na delší dobu a že svou loď budu stále vylepšovat a že mě nečekají velké vlny, nebo bouře. Snad se nepotopím, držte mi palce.

A na závěr mě napadá jedno moudro, které je teď hodně populární na facebooku: "Tak to byl můj příběh a jaký je ten váš?" :D No klidně mi to můžete napsat do diskuze pod článkem ;)