Proč jsem smazal 4000 fanoušků na svém Facebooku?

Dlouho jsem blog zanedbával, protože jsem neměl nějaký silný téma o kterým bych napsal. Teď konečně přišlo. Promazal jsem fanoušky na své facebookové stránce a i když jsem myslel, že to vůbec nikoho nebude zajímat a všichni to pouze přejdou, vzbudilo to docela dost dotazů. No je pravda, že je v módě spíš fanoušky sbírat a mít jich co nejvíc. Takže proč jsem ze svých pěkných 5500 udělal 1500?

Je důležité jakým způsobem fanoušky získáte.

Když jsem budoval svoji stránku, udělal jsem chybu hned na začátku. Asi jako většina lidí jsem chtěl mít fanoušků co nejvíc. Takže jsem požádal své přátele, aby pozvali své přátele. Co se stane? Některé vaše stránka zaujme a přidají se, takových je většinou málo. Jiní se přidají jen proto, že jim vyskočí pozvánka a dál je v podstatě nezajímáte. Někteří se nepřidají vůbec. V každém případě tohle většinou hodí pár desítek, možná stovek fanoušků, které ale bohužel moc nezajímáte. Další nešťastný způsob zvyšování magických čísel je soutěž. Tohle radí hodně expertů na sociální sítě. Udělej soutěž! Nabídni lidem něco zato, že se stanou tvým fanouškem! Já vám řeknu, funguje to skvěle. čísla jdou raketově nahoru. ALE! Takoví fanoušci ale přišli většinou pouze za jediným účelem, získat něco zdarma. Pokud to nezískají, většinou už dál nejsou aktivní. Soutěží jste tedy získali 1000 duší, ale pouze malé procento jsou fanoušci, kteří se k vám vracejí, zajímá je co tvoříte, lajkují a komentují, prostě tvoří komunitu. A co placená propagace stránky? Znáte to, na zdi vám naskočí sponzorovaný příspěvek, doplněný atraktivní fotkou a slovy "Staň se fanouškem...". Opět na čísla to skvěle funguje, počty fanoušků rostou jak houby po dešti, je tam zase to ALE. Získáte hlavně ty neaktivní fanoušky. Poslední možnost, kterou jsem zkoušel je sdílení fotek do různých skupin na Facebooku s cílem "třeba to někoho zaujme a lajkne mi stránku". Tahle možnost je taková neutrální, někdo má FB založený jenom na tom a funguje mu skvěle, ale pro mě tihle fanoušci nejsou moc hodnotní. Většinou jde o uživatele z Indie a dalších zemí, kteří lajkují prostě všechno :-) O takovou komunitu moc nestojím. Jediné funkční řešení je organické získávání fanoušků, tedy to, když si vás někdo najde právě proto co děláte a chce vaši práci sledovat. A tohle jde hodně těžko, pokud nemáte známé jméno, nebo extrémně zajímavý a unikátní obsah. Nebo prostě můžete ukazovat lidem přesně to co chtějí a úspěch se možná taky dostaví.

Do hry vstupuje algoritmus Facebooku.

Určitě už jste si někdy všimli, že stránka s 50000 fanoušky má u jednoho příspěvku třeba jen 50 lajků. To má nejspíš dva důvody. První je, že stránka lidem neukazuje to, proč na ni přišli. Pokud fanoušky nalákáte na fotky polonahých holek a pak jim budete ukazovat fotky novomanželů, asi to nevzbudí moc velký zájem. Jsou fotografové, kteří lidem ukazují to co chtějí vidět (čím víc kontroverzní, tím lepší) a kvůli čemu se stali fanouškem a stránka ji funguje skvěle i navzdory krutému algoritmu, který Facebook má. Algoritmus jsou metody na základě kterých Facebook zobrazuje příspěvky lidem. Funguje to tak, že pokud přidáte na stránku například fotku, Facebook ji nejprve ukáže velmi malému vzorku vašich fanoušků a podle jejich reakcí (lajky, komentování, sdílení) ji ukazuje dalším. Tohle je moment, kdy je důležité mít velkou skupinu fanoušků, kteří mají opravdu zájem. Pokud máte na stránce 20000 lajků a z toho 19000 jste nalákali například na "focení dle vlastního výběru zdarma", věřte, že se váš příspěvek k té první tisícovce lidí, kteří by se rádi koukli a možná vám i něco napsali ani nedostane. A to vše je ještě regulované dosahem, který je nyní dle dostupných informací u větších stránek pod 5%. Co to znamená? Znamená to, že se váš příspěvek zobrazí maximálně 5% fanoušků, u opravdu velkých stránek jsou to údajně 2%. Tedy čím víc fanoušků tím nižší organický dosah. Facebook nad tím uvažuje tak, že pokud máte na stránce hodně fanoušků, můžete si dovolit platit reklamu. Samozřejmě algoritmus je mnohem složitější, to co zde píšu jsou jen základy. Jisté je to, že pokud chcete mít stránku, která doručí lidem to co chcete aby viděli, musíte mít buď hodně kvalitní a zapálené fanoušky, kteří tvoří komunitu a nebo musíte zaplatit :-) Facebook se zkrátka za ty roky změnil a už není zadarmo, navíc svůj algoritmus každým rokem mění k horšímu a v podstatě nás tlačí k placené propagaci.

Je nutné je promazat.

Protože mě přístup Facebooku už dlouho štve, byl můj první krok přechod na Instagram. Tahle síť díkybohu zatím funguje, fotky jsou vidět a lidé tvoří komunitu, pokud chcete, sledujte mě tam:-) Když už jsem se na Instagramu zabydlel, říkal jsem si co s Facebookem? Původně jsem chtěl stránku úplně smazat, ale protože hodně mých přátel prostě nemá Instagram, neudělal jsem to. Rozhodl jsem se udělat takové velké ozdravení a jediné co pomůže je promazání fanoušků. Procházet 5000 řádků není nic lehkého, je to zatracená skurvená práce :-D a proto jsem omylem smáznul i někoho kdo byl aktivní a rád sledoval moje fotky. Budu rád, když se vrátíte a budete sledovat dál :-)


Jak (ne)naštvat modelku?

Možná by se to mohlo jmenovat "Jak se nenechat naštvat modelkou", to budete moct posoudit na konci článku. Tohle je jeden takový čerstvý příběh ze života, který je trochu smutný a přitom velice vtipný zároveň. Možná je to pro některé fotografy důvod, proč kašlou na TFP a raději fotí krajinky. Někdy je totiž s lidmi těžká řeč.

Pojďme rovnou k věci. Před nějakou dobou se mi opět ozvala slečna, která se se mnou už několikrát během uplynulého roku snažila domluvit na TFP focení. To je ten systém dohody mezi modelkou a fotografem, při které nikdo nikomu neplatí honorář a odměnou pro obě strany jsou fotky. V případě, že by se žádná fotka třeba nepovedla, nic se neděje, život jde dál. Nikoho to kromě času nic nestojí. Samozřejmě pokažené fotky může mít na svědomí, jak fotograf tak i modelka. Aby se minimalizovalo riziko zbytečně promarněného času, většinou si obě strany představí svoje portfolio, aby věděly do čeho jdou. Pokud třeba jedna strana portfolio nemá, je to trochu risk. Ale je to zadarmo a mně osobně promarněný čas zase tolik nebolí. Slečna o které tady píšu portfolio nemá (kromě asi 3 fotek, které jsem viděl na Facebooku).

I přes to se zdála být velice milá a ochotná, dokonce mi předem nafotila oblečení které by chtěla mít a dostavila se na minutu přesně. To se nevidí často taková dochvilnost. Samotné focení bylo trochu rozpačité a trochu složitější než jindy, ale nechtěl jsem ji stresovat a kritizovat ji. Tušil jsem ale, že výsledek nebude dokonalý. Věřil jsem, že se přesto minimálně jedna hezká fotka povede.

Když jsem později třídil fotky v počítači, nenašel jsem ani jednu, která by mě zaujala a kterou bych chtěl mít ve svém portfoliu. Prostě se to fakt nepovedlo. Když někdo není modelka, tak prostě není a většinou nepomůže ani Photoshop. Jsou lidé fotogeničtí a nefotogeničtí. Tak to prostě je a nemá cenu rozmazávat, kde přesně co bylo špatně. Kdo fotí, ví, o čem mluvím. Vybral jsem tedy jednu nejlepší fotku a tu jsem vyretušoval, aby modelka alespoň něco dostala. Snímek to byl v rámci možností celkem dobrý, ale určitě bych si ho do portfolia nedal.

Zmíněnou fotku jsem modelce poslal, měla k ní nějaké drobné výhrady, které jsem operativně doladil k její spokojenosti. Tedy kromě retuše pramenu divně ulomených, nebo ustřižených vlasů na čele. No nějaké věci se opravdu retušovat moc nedají. Tohle bych odhadoval na několikahodinovou práci a dokreslování jednoho vlasu po druhém a to se mi u fotky, která by rozhodně neputovala do mého portfolia nechtělo a hlavně si myslím, že by to ani nevypadalo přirozeně. Vyretušoval jsem tedy co šlo a dle toho, že si slečna nahrála fotku okamžitě na facebook a to hned jako úvodní soudím, že se jí líbila. Kdo by taky ukazoval fotku, která se mu nelíbí co?

Já jsem slečně modelce oznámil, že do mého portfolia fotka nepůjde a jako důkaz toho že se nepovedla žádná lepší fotka, jsem jí poslal několik náhledů dalších fotek (tohle obvykle nedělám). K mému překvapení se jí tyhle fotky líbily. Slíbil jsem jí, že jí fotky upravím (upravím, ne vyretušuju, to je rozdíl několika hodin práce) a pošlu aby tedy měla alespoň něco. Protože se mi fotky absolutně nelíbily, požádal jsem ji, aby mě neoznačovala jako autora a to ji nejspíš pořádně naštvalo a její ego utrpělo otřes :-)

Celou situaci asi nejlépe vysvětlí úryvky z komunikace, která následovala. Připomínám, že se jednalo o TFP focení, slečna mi neplatila ani korunu :-)

Co k tomu dodat? Asi nic. Chápu její zklamání, že nemá dobrou fotku do portfolia (já z toho také nic nemám), ale kromě jedné hodiny času ji to nic nestálo. Možná jen její ego neuneslo nevyřčený fakt, že není dobrá modelka. Co si o tom myslíte?

Tak to jsem já...

Napsat článek o sobě samém není nic lehkého. Nevím kde začít ani jakým stylem psát. Bude to vůbec někoho zajímat, když nejsem fotograf, který fotí celebrity a neplní stránky bulvárních časopisů? Možná se někdo najde, tak to prostě napíšu.

Foto: Michaela Kupcová

Jak to začalo?

Docela dobře. Roku 1984 se v Českých Budějovicích narodil hnědooký chlapec kterému rodiče dali jméno Lukáš, to jsem já :) Po otci, zapáleném amatérském fotografovi, vybaveném temnou komorou a několika fotoaparáty, jsem nejspíš podědil nějaké vlastnosti, díky kterým mě fotografování začalo zajímat. Ve třinácti letech jsem dostal svoji první zrcadlovku, kinofilmovou Prakticu made in DDR a začal se učit, co je clona, čas a citlivost filmu. Potom následoval první digitál, druhý digitál a učení Photoshopu a digitální grafiky. Vše jako samouk z knížek a internetu. Nikdy jsem nebyl na žádném fotografickém kurzu...Ale protože jsem hodně kreativní člověk a hodně nerozhodný, ta cesta k opravdovému focení byla docela dlouhá.

Vždy jsem miloval hudbu,

ale nikdy mi nestačilo ji jen poslouchat. Chtěl jsem dělat svou. A tak jsem začal. Fotografie byla přeřazena na druhou kolej. Když to shrnu, hudbě jsem se věnoval asi 10 let a během té doby jsem občas něco vyfotil. Pokud by někoho moje hudba zajímala, doporučuji navštívit stránku mého projektu http://www.dyron-music.com

Zpět k fotografování.

Návrat k focení přišel před dvěma lety. Nový fotoaparát, nové styly a hlavně jiné město. Ano Praha mě inspirovala k tomu, abych zase začal fotit. Vždy jsem chtěl fotografovat hlavně lidi a Praha je plná lidí, někdy doslova přeplněná. Takže jsem sestavil svoje tehdy skromné portfolio z fotografií, které jsem měl a čekal, jestli někoho zaujme... Zaujalo a mohlo se tedy zlepšovat a rozšiřovat o další modely a žánry. Stále se učím a snažím se svou tvorbu posouvat dál a dělat lepší fotky. Můj styl je někde na pomezí komerční a umělecké fotografie, obojí mám rád a myslím že se to v mých snímcích odráží.

foto: Michaela Kupcová

Doufám, že jsem teď u břehů fotografie zakotvil na delší dobu a že svou loď budu stále vylepšovat a že mě nečekají velké vlny, nebo bouře. Snad se nepotopím, držte mi palce.

A na závěr mě napadá jedno moudro, které je teď hodně populární na facebooku: "Tak to byl můj příběh a jaký je ten váš?" :D No klidně mi to můžete napsat do diskuze pod článkem ;)