Peak Design Slide, skutečně užitečná věc

Popruh, to je ten pás který drží foťák na krku, neodmyslitelně patří ke každé zrcadlovce. V balení jej určitě vždy najdeme. Někdo se spokojí s tím dodávaným společně s fotoaparátem a někomu nevyhovuje, nebo se mu nelíbí. To je můj případ. Popruhy výrobců fotoaparátů se mi zkrátka nelíbí. Druhá věc je, že jsou extrémně nepraktické. Nedají se snadno odepnout, na nošení křížem jsou krátké, na krku zase nepohodlné.

Alternativ je naštěstí docela hodně. Já jsem v poslední letech používal opravdu krásný popruh značky iMo, který je i velice praktický. Jeho jedinou vadou je příliš krátká délka, a nošení křížem nebylo zcela to pravé. Své místo nyní nalezne na druhém fotoaparátu.

Pár měsíců jsem pokukoval po neuvěřitelně vychytaných výrobcích značky Peak Design a jejich popruh Slide, tak se jmenuje, mě hodně zaujal. Peak Design je taková ta firma, kterou založí skupina fotografů a vyvíjejí přesně to, co na trhu chybí. V jejich portfoliu naleznete především všemožné upínací nástroje pro zrcadlovky, ale také geniální foto brašny. Jejich asi nejznámějším výrobkem je právě Slide.

Jedná se o popruh materiálem velice podobným bezpečnostnímu pásu v autě. Je velice příjemný na dotek a je velice poddajný. Vše je řešeno systémem patentovaných upínacích systémů. Na fotoaparát nasazujete malé kotvičky, na které pak popruh jednoduše a rychle nacvaknete. Pokud naopak popruh nepotřebujete, rychle jej můžete odepnout. Změna délky popruhu je rovněž velice jednoduchá a rychlá díky speciální duralovým sponám.

Profesionálním fotografům nebude pravděpodobně Slide neznámý. U hobby fotografů stále převládají ony žlutočerné, nebo červenočerné popruhy, které jsou přibaleny k fotoaparátu. Pokud se vám Slide od Peak Design líbí, připravte si čásku kolem 1700 Kč. Levné to není, ale získáte opravdu kvalitní a funkční výrobek.

Naučte se mazat fotografie

Přijde vám název článku nesmyslný? Čtěte dál a pochopíte, že to možná má smysl.

Vzpomeňte si na dobu před dvaceti lety, kolik jste si přivezli snímků z dovolené? Jeden, dva filmy po 24 okénkách? Maximálně 48 fotografií. Těšili jste se až zazvoní pošťák, nebo až si ponesete obálku se svými fotografiemi domů. Vzápětí jste možná zjistili, že nějaké snímky jsou nepovedené a z čísla 48 zbylo třeba 30 těch, které našli své místo ve foto albu.

Digitální doba nám dala možnost fotografovat podle libosti, omezeni jsme pouze a jenom kapacitou křemíkových čipů našich paměťových karet a stejně nám nikdo nezabrání si kdykoliv, kdekoliv přikoupit paměťovku druhou, třetí.

A jak to většinou dopadne? Člověk si nepřiveze z dovolené 48 snímků, ale klidně 480, někdo možná i 4800. Znáte to, západ slunce v osmi variantách, hotel z pěti stran, a sedmi úhlů, oběd, večeře, nohy letušky, letuška celá :-) Někdy je opravdu zábava tiše pozorovat co kdo fotí a hlavně kolik snímků přitom nacvaká.

Věřte, že 20 dobrých fotek zachytí lépe atmosféru než 400 špatných. Snažte se omezit počet snímků už při fotografování. Nefotografujte zbytečně něco co už máte. A když i tak jste nafotili tisíce snímků za jeden týden, naučte se mazat.

Očividně špatné fotografie by měli být odstraněny hned ve fotoaparátu, ulehčíte si pozdější třídění. Pokud máte víc podobných fotek, vyberte jednu nejlepší a ostatní nekompromisně smažte. Rozhodující je vždy kvalita, kvantita nikoho neohromí a hlavně většinu lidí nudí. Kdo by se taky chtěl probírat dvěma tisíci podobných fotek...?

Dává vám teď název tohoto článku smysl?

Jak fotit na ostrém slunci

Určitě nejsem první ani poslední který píše podobný návod. Pokusím se ale tuto problematiku vysvětlit co možná nejjednodušeji, bez zbytečných technických termínů, tak, aby se v tom orientoval každý.

Ve fotografii dělíme světlo na dvě základní skupiny, měkké a tvrdé. Měkké je to které máme rádi, nevytváří nehezké stíny v obličeji, většinou neoslňuje fotografovanou osobu a víceméně rovnoměrně osvětluje scénu. Pokud fotografujeme venku, zdrojem takového světla je slunce za mrakem. Tvrdé světlo je přesný opak, vytváří stíny a odlesky. Ideální by tedy bylo fotit jen když je pod mrakem, ale to samozřejmě nikdy nemůžeme ovlivnit. Jak tedy na to když slunce neúprosně ostře svítí?

První možnost je použít techniku a zábleskem prosvítit stíny, nebo odraznou deskou. O tom ale tento článek není. Ukážu vám metodu, při které budete potřebovat jen fotoaparát a nic víc.

Tak nejprve si nastavte na fotoaparátu formát souborů RAW, budete ho potřebovat. Jestli máte víc objektivů, vyberte ten nejkvalitnější (pokud se ovšem hodí k fotografování lidí, ohniska asi tak 50-135mm). Kvalitní optika je základ a v tomto případě bude opravdu nutná. Zkontrolujte jestli je objektiv čistý, případně ho vyčistěte, dobrou pomůckou může být LensPen. Ještě prázdnou paměťovou kartu a můžete vyrazit do terénu.

Přišli jste na místo a dle očekávání svítí slunce. Najděte místo ve stínu (třeba pod stromem) a postavte na něj fotografovanou osobu. Pozor na různé průsvity skrze větve, které pokud nejsou tvůrčím záměrem, mohou vypadat nehezky. Slunce by mělo svítit modelce do zad,budete tedy fotografovat proti slunci. Následující obrázek snad poslouží pro lepší pochopení.

Na fotoaparátu nyní nastavte plně manuální režim, většinou otočným voličem do polohy "M". Pokud fotografujete "bezzrcadlovým" přístrojem, máte vyhráno, protože expozici nastavíte přesně podle toho jak ji vidíte v elektronickém hledáčku a můžete se též orientovat podle live histogramu. Na zrcadlovce to bude vyžadovat několik zkušebních snímků. Typickým scénářem v této situaci je nastavení: ISO100, clona nejnižší co dovolí objektiv, třeba 1.8 a pomocí času doladíme expozici. Cílem je aby modelka byla správně exponovaná. Někdy se budete muset smířit s tím, že pozadí shoří v přepalech, bude tedy přeexponované. Pokud se tomu chcete vyhnout, hledejte takové místo, které nabídne i zastíněné, nebo tmavé pozadí.

Následující snímek ukazuje jak by to mohlo při správném nastavení všech parametrů vypadat. Lehce přepálené pozadí v tomto případě nijak nevadí.

Rád bych teď napsal že je to vše a funguje to skvěle. Bohužel část práce nás ještě čeká v postprodukci, tedy ve zpracování snímků na počítači. O tom zase příště...

Pokud máte dotazy, pište do diskuze pod článkem, rád vám odpovím :-)

 

Proč fotit do RAWu?

K napsání tohoto článku mě tak trochu inspirovaly fotografie od jednoho nejmenovaného fotografa, které mě musím říct trochu vyděsily. Mnoho fotoamatérů dělá dvě základní chyby, nebo minimálně jednu z nich.

Chyba první, nepoužívají formát RAW.

Pokud by někdo nevěděl co RAW znamená, můžete si to představit jako běžný film, který se vkládal do analogových fotoaparátů a bylo nutné ho vyvolat. Tedy z nějakého materiálu získat papírovou fotografii. S RAW je to podobné, není to fotografie, ale pouze soubor digitálních informací, které definují množství a vlnovou délku světla dopadajícího na jednotlivé fotodiody snímače. Fotografii z něj vytvoříme "vyvoláním" buď přímo ve fotoaparátu, nebo v příslušném softwaru v počítači. Možná namítnete, že i když máte nastavený ve svém fotoaparátu formát souboru RAW, ihned vidíte snímky, ano ale jedná se pouze o fotoaparátem automaticky generované náhledy. Pokud se bavíme o formátu RAW, jde skutečně o surová data a není to ještě fotografie, stejně jako ten starý filmový negativ. Pokud chcete dělat pěkné snímky a chcete mít obrazovou kvalitu pod kontrolou, RAWu se nevyhnete. Proč? Čtěte dále...

Chyba druhá, minimální nebo žádná postprodukce (vyvolání)

A to je možná ještě horší než chyba první, ale úzce to spolu souvisí. Jak už jsem psal, dříve se fotografie, vlastně i film musel vyvolat. Šlo tedy o nějaké procesy, které vedly k výsledné fotografii. Dnes je možné získat fotku jedním stiskem spouště a je hotovo. Jen nahrát do počítače a rychle s tím ven (na facebook třeba). Tak to je právě ta chyba. I digitální fotografie si zaslouží určitou péči a je potřeba jí dopřát alespoň proces vyvolání. Tedy nikdy se nespokojte pouze s výstupem přímo z fotoaparátu a s fotkou si pohrajte. A tady se vrátím k RAWu, protože jen ten vám nabídne takové možnosti, že i zdánlivě nepovedený snímek můžete zachránit. Napravit můžete do jisté míry špatnou expozici, vyvážení bílé, barevné tóny. Formát RAW podporují snad všechny zrcadlovky na trhu a většina lepších kompaktů. Hledejte v menu svého fotoaparátu a určitě najdete.

Následující fotografie vznikla za docela nehezkého, nezajímavého světla, prostě takové šedé odpoledne. Na snímku vpravo můžete vidět jak by vypadala fotografie přímo z fotoaparátu bez úprav. Vlevo je stejná fotka "vyvolaná" z RAWu, čímž získala zcela jiný a zajímavý vzhled. Rozdíl že? Podobné úpravy samozřejmě můžete dělat i pokud máte snímky ve formátu JPEG, nikdy ale ne v téže kvalitě a rozsahu.

Doufám že jsem srozumitelně vysvětlil co je RAW a k čemu je dobrý a třeba pro vás bude tento článek inspirací pro lepší výsledky.